Další zprávy
Astrofotografie měsíce zachycuje mlhovinu Roseta Čt 28.4.2011
Astronomie | Ocenění |Snad všichni jsme si již zvykli na úžasné obrázky, které ze sebe neuvěřitelným tempem a neuvěřitelně dlouho chrlí Hubbleův kosmický teleskop, obíhající na oběžné dráze Země. Kromě záplavy vědeckých dat, nedocenitelných zejména vědeckou astronomickou komunitou, přináší plnou obrazárnu nejrůznějších tvarů, barev a fantastických kreací, které vytvářejí nebeské objekty. Jsou tak krásné a úžasné, že se nám zdají být úplně nedostižné.
Když však porotci soutěže "Česká astrofotografie měsíce" začali prohlížet a hodnotit soutěžní snímky březnového kola, zatajil se jim dech. Snímek "NGC 2237" Ondřeje Podluckého jako by kosmickému teleskopu "z oka vypadl". A nebylo to pouze použitím stejné barevné palety snímku pořízeného úzkopásmovými filtry.
Jemnost detailů, barevné proporce, ostrost a plastičnost obrazu přímo evokuje pohled do nitra plynné bubliny nafouknuté hvězdným větrem mladých hvězd skrytých uvnitř. Tyto, z hlediska kosmické časomíry mladičké, horké a velmi svítivé hvězdy spektrálních typů O a B, tvořící nyní otevřenou hvězdokupu NGC 2244, se narodily z mateřské mlhoviny před miliónem let. Za tu dobu ji rozfoukaly do tvarů tak úžasných a zvláštních, že si téměř každý z nich zasloužil své vlastní označení v NGC katalogu - NGC 2237, 2238, 2239 a 2246. Hvězdokupa sama se tak nyní krčí uprostřed této obří prachoplynné bubliny tvaru šestilisté růže.
Ovšem ta nejjasnější hvězda v nitru mlhoviny, pyšnící se jasně oranžovou barvou, do hvězdokupy vůbec nepatří. Je totiž asi desetkrát blíže a pouze se do hvězdokupy náhodně promítá. Ostatní hvězdy, které zde nalezneme, však již do zmíněné hvězdokupy patří. Odhaduje se, že jich je zde několik stovek, i když všechny nevidíme. Ty nejhmotnější z nich se pomalu připravují na velké divadelní představení, které chystají pro naše potomky. Za několik miliónů let totiž vybuchnou jako supernovy.
Při podrobné prohlídce obrázku zjistíme, že mlhavé cáry sahají až za pravý dolní roh snímku, astronomicky na jihozápad. Mlhovina Roseta, jak se jí také říká, se totiž nachází na okraji mohutného molekulového mračna charakteristického neustálou tvorbou nových hvězd. Jejich zárodky nalezneme i na našem snímku v podobě tmavých bublinek zvaných globule. V nich se za dramatických podmínek rodí nové hvězdy, které zanedlouho svým záření profouknou tmavý obal prachu a plynu, ve kterém se zatím skrývají, než dosáhnou plné hvězdné síly. Poté budou jako objekty typu Herbig-Haro, jak astronomové nově zrozené hvězdy též nazývají, chaoticky a překotně vyvrhovat velká množství hmoty za rychlé změny jasnosti. Teprve až pomine toto jejich mladé a bujné období, začnou svítit mnohem poklidněji. A ty nejhmotnější se opět začnou připravovat na svou poslední velkou roli supernovy.
I když hvězdokupu známe již od roku 1690, kdy ji objevil John Flamsteed, její vzdálenost je stále určena s velkou nejistotou. Stejná nejistota pak následně panuje i při určení velikosti mlhoviny ji obklopující. Zatím nejpravděpodobnější údaj nám ji umisťuje do vzdálenosti pěti a půl tisíce světelných roků, což dává průměr mlhoviny obrovských sto třicet světelných roků. I její hmotnost je úctyhodná a odhaduje se na více než deset tisíc hmotností našeho Slunce.
Pokud bychom se chtěli s touto mlhovinou seznámit osobně, což je možné, musíme zaměřit svůj zrak do souhvězdí Jednorožce. I když na jejím místě neozbrojeným okem uvidíme pouze za nejlepších pozorovacích podmínek právě jen onu oranžovou hvězdu, která do ní vůbec nepatří, již menší dalekohled nám ukáže jasnější části mlhoviny i hvězdokupy. Pravá krása však vynikne až na fotografii. A právě to nám velmi názorně ukázal autor vítězného snímku březnového kola České astrofotografie měsíce Ondřej Podlucký. K pořízení tak krásného pohledu do tajemných hlubin vesmíru mu upřímně blahopřejeme.
Autor snímku
Ondřej Podlucký, 32let
Technické údaje a postup:
Datum: 3. a 5. 1. + 8. a 23. 3. 2011, 19:00h
Místo: Jirny
Přístroj: Borg 101ED + F4ED reduktor, CCD MII G2-8300, Filtry: Baader Ha 7nm, OIII 8.5nm, SII 8nm, Pointace: Walimex 90/500, Watec120n+, TV Guider, Montáž: EQ6 SS
Expozice: 16x15min Ha 7nm, 13x15min OIII 8.5nm, 11x15min SII 8nm
Zpracování: snímání a kalibrace (DF,FF,Bias) SIMS, registrace a složení Registar, finální doladění Adobe Photoshop
Související články:
Dubnovým astrosnímkem se stal „Březen – měsíc konjunkcí“ Čt 10.5.2012
Jaro nám připravilo několik velkých planetárních představení. Jasné planety se jak na promenádě pohybují po nebi, někdy se potkávají, jindy se zase marně dohánějí, aby se však nakonec všechny skryly v oslnivé záři slunečních paprsků. Jedno z úchvatných setkání zachytil i vítězný snímek dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce s názvem „Březen – měsíc konjunkcí“.
Astronomie | Ocenění | Hlavní město Praha | Ústavy Akademie věd
Na foton si posvítili vědci z Katedry optiky Přírodovědecké fakulty Pá 24.2.2012
Tým vědců kolem doc. Radima Filipa z Katedry optiky PřF UP si znovu posvítil na foton. Nejprve v prestižním americkém časopise Physical Review Letters publikoval nové kritérium neklasických projevů slabých proudů fotonů, po šesti měsících pak toto kritérium v nové laboratoři kvantové optiky a informatiky experimentálně vyzkoušel.
Fyzika | Ocenění | Olomoucký kraj | Univerzita Palackého v Olomouci
Česká naděje 2011 - Scopus Awards Pá 24.2.2012
Nejlepší vědecké práce autorů do 35 let vybrala letos v únoru porota soutěže Česká naděje 2011 – Scopus Awards. Cílem bylo zapojit mladou generaci do výzkumu a vývoje v oblastech společenských věd, fyziky a matematiky, chemie, věd o zemi, biověd, lékařských věd, zemědělství, informatiky, průmyslu.
Ocenění | Akademie vědPartneři
