Zpráva týdne
Astrofotografie února: snímek Bílého býka Čt 5.3.2009
Astronomie | Ocenění | Hlavní město Praha | Ústavy Akademie vědJe prosincový večer roku 1519. Admirál Fernão de Magalhães vyšel na záďovou nástavbu karavely Trinidad. Další čtyři lodě se kolébají opodál. Dva měsíce pršelo a obloha byla pokryta těžkými oblaky, které znemožňovaly přesnou navigaci. Před dvěma dny zahlédli námořníci daleko na pravoboku obrysy pevniny. Šeří se a admirál si chystá měřičské pomůcky a tabulky. Obloha se po dlouhé době vyjasnila a Magalhães chce konečně zjistit přesnou polohu výpravy. Zaměří první hvězdu a chystá se údaj nadiktovat zapisovateli. V tom ho zaujme cosi podivného na obloze.
Zdá se mu, jako by se z Mléčné dráhy utrhly dva oblaky a září nepřehlédnutelně nad ráhny lodě. Myšlenky se rychle honí hlavou. Že by to byly ony „tři kanopy, dvě jasné a jedna slabá …“, o kterých četl před vyplutím v jakémsi spisku o výpravě Ameriga Vespucciho?
Je možné, že nějak podobně proběhlo první setkání portugalského mořeplavce Fernão de Magalhãese s fascinujícími objekty jižní oblohy, dnes po něm nazvanými. Nebyl však první, kdo je viděl. Pomineme-li obyvatele jižní polokoule, kterým se noc co noc tyto pouhým okem nepřehlédnutelné „mlhoviny“ objevují nad hlavami, tak první nám známá zmínka pochází od arabského astronoma Al Sufiho. Ten je v roce 964 popsal ve svém díle „Kniha stálých hvězd“. Jménem samotného admirála byly pokřtěny teprve později jeho písařem a astronomem Antonio Pigafettou. To se však již Magellan, jak zní španělská verze jeho jména, nedozvěděl. Zahynul poblíž Filipín a z celé velkolepé výpravy dvou set padesáti mužů a pěti lodí se domů vrátila po obeplutí zeměkoule jen jedna jediná plachetnice se sedmnácti námořníky. Přinesla však velkolepou zvěst o kulatosti Země.
Co však ve skutečnosti jsou tyto mlhavé objekty, kterým Arabové říkali „Bílý býk“, Polynésané „Horní a dolní Mahu“ a my „Oblaky Magellanovy“? Jedná se o nepravidelné galaxie, u té větší některé teorie předpokládají náznak nevýrazné spirály s příčkou, obíhající naši domovskou Galaxii. Ta se k nim však chová velmi nehezky. Deformuje jejich tvar a před pěti sty milióny let z nich dokonce svou gravitací vytáhla mohutný vodíkový oblak a proud táhnoucí se dnes přes půl jižní oblohy.
Do soutěže Česká astrofotografie měsíce v únoru 2009 poslal snímek většího z obou oblaků, Velkého Magellanova Mračna, astrofotograf Dalibor Hanžl. Svým fotoaparátem zachytil světlo, které opustilo své mateřské hvězdy a mlhoviny před 180 000 lety. I když je snímek pořízen objektivem nevelkých rozměrů, nalezneme v něm mnoho zajímavých objektů. Asi nejznámější je mlhovina Tarantule, komplex ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 Sluncí. Pokud bychom ji umístili na místo známé mlhoviny M 42, pokryla by celé souhvězdí Oriona.
Jedná se patrně o největší objekt tohoto typu v celé místní galaktické soustavě. Tarantule v sobě navíc ukrývá velmi hustou hvězdokupu o průměru 150 světelných roků s velmi zářivými a hmotnými hvězdami, které jednou skončí svůj život jako supernovy. Jednu z nich jsme již mohli v roce 1987 pozorovat jako výbuch supernovy 1987A, která byla po dobu několika měsíců viditelná i bez dalekohledu.
Daliboru Hanžlovi tak můžeme s radostí poděkovat za krásný pohled na oblohu, která se nám, obyvatelům severní polokoule, tvrdošíjně schovává pod obzorem.
Autor snímku: Ing. Dalibor Hanžl, 41 let
www stránky autora: http://astro.sci.muni.cz/
Technické údaje a postup:
Optický přístroj: Canon EOS 20Da + Sonnar 3.5/135 mm
Montáž: GS s pohonem
Místo: San Pedro de Atacama, Chile
Datum a čas: 24. 11. 2008, začátek expozic 3 h 37 m UT
Postup zpracování: Pořízeno sedmnáct pětiminutových expozic, základní zpracování a sečtení
v programu IRIS, finální úprava a ořez ve Photoshopu.
Vítězné snímky v jednotlivých měsících a další informace si můžete prohlédnout na http://www.astro.cz/cam/.
Za porotu Ing. Marcel Bělík 
)
Související články:
Dubnovým astrosnímkem se stal „Březen – měsíc konjunkcí“ Čt 10.5.2012
Jaro nám připravilo několik velkých planetárních představení. Jasné planety se jak na promenádě pohybují po nebi, někdy se potkávají, jindy se zase marně dohánějí, aby se však nakonec všechny skryly v oslnivé záři slunečních paprsků. Jedno z úchvatných setkání zachytil i vítězný snímek dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce s názvem „Březen – měsíc konjunkcí“.
Astronomie | Ocenění | Hlavní město Praha | Ústavy Akademie věd
Na foton si posvítili vědci z Katedry optiky Přírodovědecké fakulty Pá 24.2.2012
Tým vědců kolem doc. Radima Filipa z Katedry optiky PřF UP si znovu posvítil na foton. Nejprve v prestižním americkém časopise Physical Review Letters publikoval nové kritérium neklasických projevů slabých proudů fotonů, po šesti měsících pak toto kritérium v nové laboratoři kvantové optiky a informatiky experimentálně vyzkoušel.
Fyzika | Ocenění | Olomoucký kraj | Univerzita Palackého v Olomouci
Česká naděje 2011 - Scopus Awards Pá 24.2.2012
Nejlepší vědecké práce autorů do 35 let vybrala letos v únoru porota soutěže Česká naděje 2011 – Scopus Awards. Cílem bylo zapojit mladou generaci do výzkumu a vývoje v oblastech společenských věd, fyziky a matematiky, chemie, věd o zemi, biověd, lékařských věd, zemědělství, informatiky, průmyslu.
Ocenění | Akademie vědPartneři
