skočit na hlavní obsah


Zpráva týdne

Češi umí připravit kmenové buňky pro těžce nemocné Po 8.12.2008

Medicína | Věda v praxi | Hlavní město Praha | Ústavy Akademie věd

Využití kmenových buněk v humánní medicíně, a obzvláště pak embryonálních kmenových buněk (ESC), zahrnuje nejen vědecké ale i etické aspekty. Možnosti, které nabízí technologie využívající kmenové buňky jak pro regenerativní medicínu, farmakoterapii, tak i další výzkum, jsou však enormní a vkládají do nich velké naděje vědci po celém světě. Předchozí navrhované přístupy přípravy immunokompatibilních buněk s pacientem, například přenosem jader somatických buněk, jsou kromě technických problémů zatíženy také etickými otázkami. Výzkumy v posledních letech potvrdily možnost zvrátit osud buněk a „přinutit“ tak diferencované buňky, aby se vrátily do pluripotentního (nediferencovaného) stavu.

Tyto buňky se označují jako indukované pluripotentní kmenové buňky („iPS cells – induced pluripotent stem cells“), které jsou svými vlastnostmi velmi podobné embryonálním kmenovým buňkám. Tím odstraňují nutnost využívat lidská embrya jako výchozí materiál pro přípravu nových linií embryonálních buněk.

Vědci z Ústavu experimentální medicíny AV ČR a Výzkumného ústavu živočišné výroby (Ministerstvo zemědělství ČR) úspěšně zavedli v rámci činnosti Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad ve svých laboratořích technologii přípravy indukovaných pluripotentních kmenových buněk pomocí transdukce retrovirovými vektory, a připojili se tak jako první v České republice k několika světovým laboratořím, které tento postup zvládají.

Tato technologie umožní v budoucnosti připravit pluripotentní kmenové buňky z diferencovaných buněk přímo pro daného pacienta, např. z lidských fibroblastů z kůže. Tímto postupem bude možné připravit kmenové buňky pacientů s různým typem onemocnění, včetně vrozených nemocí, pro následné studium jejich příčin a hledání postupů případného léčení.

Kontakt:
Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.,
tel.: 241 062 230
RNDr. Tibor Moško, Ph.D., Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.,
tel.: 267 009 676 (kancelář), 267 009 749 (laboratoř)

.
zdroj: 
Akademie věd ČR
zprávu zaslal: 
Veronika Kratochvílová, Odbor mediální komunikace
e-mail: 
vkratochvilova@kav.cas.cz
tel: 
221 403 405
web: 
www.avcr.cz

Související články:

Pomohou látky z olomouckých laboratoří vyhrávat boj s rakovinou? Pá 11.5.2012

Zúčastněte se neformální debaty s prof. Miroslavem Strnadem. Přijďte si vychutnat šálek horké lékařské vědy ve středu 16. května od 18 hodin do Café Na zábradlí (28. října, naproti Prioru). Besedu MediCafé organizuje studentská organizace IFMSA Olomouc.

Medicína | Seminář | Olomoucký kraj | Univerzita Palackého v Olomouci

Blíží se konec antibiotické éry? Čt 10.5.2012

10. květen 2012, 18:00 - Startuje první olomoucké MediCafé! IFMSA Olomouc vám přináší jedinečnou možnost neformálně podebatovat s odborníkem na slovo vzatým díky projektu MediCafé!

Medicína | Seminář | Olomoucký kraj | Univerzita Palackého v Olomouci

O krok blíž k rozluštění příčin neplodnosti Pá 4.5.2012

Přestože mnozí rodiče mají problém umístit svou ratolest do mateřské školky a stále se mluví o přelidnění planety, neplodnost je jedním z hlavních problémů naší populace. Postihuje až 15 % dvojic, přičemž z poloviny případu jsou na vině muži. Jejich sterilita je často zapříčiněna poruchou molekulárních mechanismů během spermatogeneze, tvorby mužských pohlavních buněk – spermií. Jak k takovému defektu může dojít? Světlo do otázek okolo neplodnosti „silnějšího pohlaví“ nyní přináší práce badatelského týmu Ústavu molekulární genetiky (ÚMG) Akademie věd ČR. Genetická informace je v jádrech lidských buněk nesena na 23 párech chromozómů, z nichž 22 párů jsou tzv. autozómy a jeden pár představují pohlavní chromozómy (u žen jsou to dva X chromozómy, u mužů chromozómy X a Y). Na chromozómu Y se nachází gen odpovědný za vývoj varlat, a tedy za normální vývoj mužských pohlavních znaků. Během spermatogeneze dochází k dělení pohlavních buněk, tzv. meióze, která se od mitózy (dělení tělních, tedy nepohlavních buněk) liší hlavně tím, že vznikající dceřiné buňky obsahují poloviční množství chromozómů, to znamená jen jednu sadu nepárovaných 23 chromozómů. Během oplození dojde ke splynutí pohlavních buněk, kdy se obnoví počet chromozómů na dvě párové sady.

Medicína | Inovace | Hlavní město Praha | Ústavy Akademie věd